Předehra (Od Jova). Od Jova nechť vezmeme první počátek Múz: on je ten, jejž nejčastěji mají lidé na rtech, on, jenž svou velikou mocí naplňuje rozcestí, shromáždění mužů i hluboké moře a přístavy mořské. Jova požíváme a všichni ho potřebujeme. Jsme jeho potomstvem; nám on příznivým znamením svou pravicí ukazuje cestu a žene národ k jeho námahám, aby pečoval o život: kdy je země vhodnější pro motyku či pro vola, napomíná, a v kterou roční dobu je správné síti, anebo vodou kropiti zasazené sazenice. On sám připevnil světla na velikou klenbu nebes, každé v jeho vlastním pořádku, a prozíravý pro celý rok dal nám hvězdy, aby nás napomínaly, v kterou hodinu se každá věc hodí konati, aby vše vyvstávalo podle pevného zákona. Týž tedy jako první bývá usmiřován, a týž jako poslední. Veliký Otče, veliký vzrůste pro smrtelníky, starší potomstvo, a nade vše, sladké Múzy, zdravím vás všechny pospolu, a zatímco opěvuji hvězdy, dovolí-li to právo i řád božský, předte dlouhou píseň.

Medvědice (Arcti). Všechna ostatní nebeská tělesa plynou rychlým pohybem, unášena spolu s nebem, nocí i dnem: ale osa stojí nehybná a nikdy nemění své místo; drží vyváženou zemi v rovné rovnováze, a kolem ní se otáčí nebe ve velikém víru. Nejzazší bod při každém ze dvou čepů se nazývá pólem; z těch dvou jeden není vidět, druhý, k Boreovi, vystupuje až k horním hranicím Oceánu. Tento bod objímají Medvědice, proslulé jménem Vozu, jež naši zvykli nazývat Sedmero Trionů. Hlava jedné hledí na druhé planoucí hřbet, a otáčející se sféra je střídavě žene, skloněné přes jejich vlastní ramena. Z Kréty, je-li dovoleno tomu věřit, přišly k jasným hradům nebes, opustivše svůj domov. Jupiter to chtěl, jejž, když si jako dítě hrál mezi vonnými bylinami, položili do líbezné jeskyně diktejské, blízko hory idejské, a živili po celý rok, zatímco diktejští Korybanti klamali Saturna. Z těch dvou se jedna u Řeků nazývá Kynosura; druhá se zve Helike, jež ukazuje Achajcům na moři, kterým směrem má být loď obracena; ale je to podle Helike, čemu Foiníčané v noci na hlubině svěřují svou vůdkyni. Avšak ona první září jasněji, vyznačená jasnějšími hvězdami, a široko, a hned je vidět od počátku noci. Tato však je malá; avšak námořníkům je v ní užitek: neboť se otáčí v krátkém běhu na své vnitřní dráze, a ukazuje nejjistější znamení sídónským plavcům.

Drak (Draco). Mezi nimi, jako řeka s prudkým proudem, plazí se zdola hrozivý Drak, a otáčeje se nahoře, tvoří ze svého těla zahnuté závity, jichž se dotýkají psi arktického víru, sami nedotčeni vláhou. Ale Helike je obklopena řadou jeho nejzazšího ocasu; kde je ohyb jeho závitu, leží hlava kynosurské Medvědice: ta se ho však dotýká nohama, od samého temene až k boku. Zde se Had znovu obrací na svém zpětném běhu. Jemu nezáří jen jediná hvězda, jež zdobí jeho hlavu; jeho skráně jsou vyznačeny dvojím leskem, a z jeho divokých očí planou dvě žhavá světla, a jeho brada se třpytí jedinou zářící hvězdou; hlavu skloněnou a nazpět zvrácenou na okrouhlém krku, řekl bys, že upírá svůj pohled na ocas větší Medvědice. Pravé části ocasu stojí naproti koncům hlavy. Zde se hlava trochu sklání a náhle se skrývá, tam, kde se východ a západ mísí v jedné a téže končině.

Klečící (Engonasin / Herkules). Těsně vedle, jako znavená postava truchlícího muže, otáčí se přízrak: kdo je, nedovedl by ti nikdo s jistotou říci, ani jakou námahou je vyčerpán; přesto ho nazývají Engonasin, neboť je nesen, opřen o kolena. Sahá oběma rukama k protilehlým končinám, a roztahuje se nad rameny s napjatými pažemi, a nad tvář Hada, jenž dýchá oheň z dutých nozder, klade stopu své pravé nohy.

Koruna (Corona). Zde je položena ona Koruna s nepřekonatelným leskem. Tu vnesl Bacchus na svědectví své lásky k Ariadně vzhůru do nebe, tam, kde se rozevírá hřbet Klečícího. Vedle jeho ramen spočívá věnec. Blízko hlavy Hadonoše,

Hadonoš (Ophiuchus). jejž Řekové nazývají jasným jménem Ofiuchos, je hlava Klečícího; a od nejvyššího temene Klečícího nejsnáze poznáš zářící hvězdy toho druhého. Nad jeho dvojími rameny se zdá být připevněna třpytivá hvězda takového vzhledu a takového jasu, že září, jako když měsíc plným světlem se odráží. Není stejná síla v jeho dvojici rukou, ač ani jim nechybí lesk, ani jejich hmota není nejmenší; přesto je jejich lesk slabý, s rozptýleným světlem. Dvojím tlakem svých dlaní drží Hada pevně, a sám zůstává jím spoután celým tělem; neboť Had opásává muže v pase pod hrudí. On však, těžce se opíraje, klade své kroky, a tiskne nohama oči a hruď Štíra. Tlačena jeho pravicí stoupá Koruna; ale na levé straně se mínojské věnce dotýkají vrcholku jeho líce.

Klepeta (Chelae). Pod jeho závitem budeš hledat Klepeta s jejich nesmírným tělem, jež však vzhledem ke své hmotě vrhají nevelký lesk.

Strážce Medvědice (Arctophylax / Bootes). Samu Helike následuje postava nepodobná pastýři, Strážce Medvědice, jejž obecně nazývají Bootes, protože před sebou žene Medvědici, jako by byla připřažena k oji. Jasný je on, a pod jeho hrudí se zdá být připevněna hvězda třpytící se paprsky, s jasným jménem Arcturus.

Panna (Virgo). Zde, pod nohama Bootovýma, vystupuje, postavena sama o sobě, Panna, držící zářící klas, se skvoucím tělem. Ať už je jejím otcem Astraeus, jenž se zve zároveň otcem souhvězdí i hvězd, nebo kdokoli jiný, nechť je milostivá: tak se pověst vypráví obecně. Astraea kdysi přebývala na zemi, opustivši nebe, a nepohrdla shromážděními dávných lidí, aniž se štítila navštěvovat sněmy žen; smrti prosta usedla, vmísena mezi smrtelné pokolení, radujíc se ze jména Spravedlnosti; a shromážděným starcům, ať už na velikém náměstí, či na širou dálku otevřeném prostranství, horlivě diktovala národům občanské zákony. Nebylo ještě žádné zlé pře, aniž byl znám rozkol, aniž divoká vzpoura rozzuřila vrtkavý zástup, aniž krutá úžiny svíraly smělé kýly lodí; nýbrž rozrývajíce zemi pluhem taženým voly, raději žili spokojeni s prostým živobytím, zatímco Bohyně z plného rohu poskytovala spravedlivým vše. Tak zůstávala, dokud zlaté pokolení zůstávalo na svaté zemi. Ale neradovala se příliš z kovu stříbra; když se však zvrátily mravy, zvrátila se i předtím její vůle, a zřídka spojila svou božskost s horším pokolením. Sama však sestupujíc z drsných hor kráčela k noci, nikomu nelichotíc něžnými slovy. Ale jakmile přišla k velikým městům lidí, mstila jejich zločiny hrozivými slovy:,,Nepokládám se napříště za hodnu být ukazována pohledu, ó zvrhlý plode, nyní druhý plode prvního plodu, jenž sám budeš mít stále zvrhlejší vnuky, znovu a znovu. Pak budou hrozit lidskému pokolení divoké války a nesmírná krveprolití, a vlastní trest bude následovat vinu jako její průvodce”. Tak pravila a opustila národy, jež na ni ještě upíraly své tváře, a zamířila k horám a k neschůdným pustinám lesů. Tento věk opustil život a zanechal své potomstvo. Pak vskutku náhle povstalo železné pokolení, a odvážilo se jako první ukovat zhoubný meč, a rukou okusit poraženého a zkroceného býčka. Tehdy Bohyně, znenáviděvši smrtelný rod, vzlétla do výšin, a usedla v říši Jovově, v části nebe; přidělena na zářící místo, kde Panna za jasné noci září viditelná, sousedíc s Bootem. Nad ní se otáčejí její dvojí ramena, a křídlo

Předzvěst vinobraní (Praevindemiator / Protrygeter). napravo, zvané řeckým jménem Protrygeter, třpytivá hvězda, takového vzhledu a takového jasu jako ta, jež se valí pod ocasem nesmírné Medvědice. Ona vskutku planoucí; ale i tato Panna má více planoucích hvězd, jež můžeš nalézt s malou námahou. Neboť již před jejíma nohama, vyznačena velikým leskem, září hvězda; pak první vstupuje u ramen, druhá u beder. Třetí rozprostírá své světlo pod ocasem, u samého kolena. Ale ostatní září roztroušeny tu a tam, bez jména.

Blíženci (Gemini). Ale Blížence, ono potomstvo, uvidíš pod hlavou Medvědice: pod jejich středem je položen Rak, a u jejich nohou je držen veliký Lev, třesoucí chvějivý plamen ze svého těla. Zde rozvíjí Foebova stezka své nejvyšší žáry: tehdy se neobjevují žádné klasy nad zoranými úhory; a při samém počátku slunce skrze modř nebes, tímto pohybem zářícího slunce, vrhají se na vody moře etesijské větry, nahromaděny, a vanou dlouhým závanem. Tehdy nechť se mi nelíbí veslo, jehož potřebuje chudý vor, nýbrž loď dosti prostorná a vhodná pro vítr s rovným kormidlem.

Vozataj (Erichthonius / Auriga). Chceš-li poznat Vozataje a hvězdy Vozatajovy, a dospěla-li nějaká pověst o Koze k tvým uším, a o Kůzlatech zároveň, jejichž dvě světla lidé často vídají uprostřed rozhněvaného moře, kde se zmítají mrtvoly: nalezneš Vozataje, obrovského; celým svým tělem je nesen, skryt pod levou stranou Blíženců. Naproti jeho hlavě bdí divoká Helike. Jasná Koza zaujímá jeho levé rameno; o ní se má za to, že kdysi dala své vemeno k sání ještě malému Hřímateli; ji nazvali služebníci Jovovi olenskou kozou. Avšak ona je obdařena velikým a zářícím znamením. Naproti ní vrhají Kůzlata smrtelníkům nepatrný oheň v rukou Vozatajových; a střežíc jeho stopy, napíná se rohatý Býk, opřen o své silné tělo, jejž bys nesnadnou úvahou mohl poznat.

Býk (Taurus). Neboť jej zdobí hvězdy, jež nepotřebují žádné znamení zvenčí přejaté, jež tvoří jeho živoucí hlavu po obou stranách, rozsévajíce proslulá světla po celém jeho čele. Tyto hvězdy zvykli Řekové nazývat Hyadami. Avšak pravá noha Vozatajova a levý roh Býkův se třpytí jediným ohněm, a oba jsou neseni zároveň. Ale býk, když Vozataj kráčí napřed, míří k širému Oceánu, ačkoli vystupují zároveň z tichých vln moře.

Cepheus. Dále je prastarý dům Cephea, Iasova syna, znám svými neštěstími, jejž Jupiter, původce jeho rodu, náhle vnesl mezi proslulé hvězdy. Neboť sám se otáčí těsně u hřbetu kynosurské Medvědice, Iasův syn, rozpínaje paže s rozevřenýma rukama; a od nejzazšího ocasu Medvědice odděluje měřičská šňůra každou nohu tak daleko, jak daleko stojí noha od nohy.

Cassiepeia. Kdybys pak trochu pohnul svýma očima od Cepheova pásu, obrácen k prvním šikům krutého Draka, zde bude Cassiepeia, kterou bys nemohl spatřit za úplňku, nejasná ve vzhledu svých hvězd. Neboť její hvězdy nejsou husté, aniž spojená souhvězdí skládají z rozličných ohňů jeden vynikající oheň: nýbrž jako závora, položená proti zástrči dvojkřídlých dveří, pevně zavírá brány zabezpečené překážkou, tak i tyto hvězdy, postavené každá o sobě, jí dávají tuto podobu, každá zvlášť; a sama je rozpřažena s rozevřenými pažemi, ne jinak než ta, jež lituje nespravedlivého osudu dcery.

Andromeda. Neboť těsně vedle ní, se zářícím tělem, se otáčí Andromeda, prchajíc ve smutku pohledu své matky: vyhledat ji v noci nevyžaduje žádné úzkostné práce; tak jasná je její hlava, tak velikou hvězdou planou obě ramena, i její vrchní chodidla, i vlající roucho. I ona rozpíná paže do různých končin, a jako dříve, tak nyní na veliké klenbě světa, neulehčují její pouta dlaním unaveným tvrdou tíhou.

Kůň (Equus / Pegasus). Vedle ní se ten Kůň, třesoucí svou hřívou s třpytivým leskem, dotýká břichem vrcholku její hlavy, a jediná hvězda, spojujíc je, drží obě podoby společným světlem, toužíc z hvězd uvázat věčný uzel. Avšak bok a plece oře malují tři hvězdy, hvězdy, jež stojí od sebe ve stejné vzdálenosti, nepřekonatelného lesku, jimž se nevyrovná ani vysoká hlava, ani dlouhý krk; ale poslední z planoucí čelisti, hvězda, neustupuje v lesku těmto čtyřem ostatním, sama zářící uprostřed mezi skvoucími hvězdami. Není zde věru čtvernožcem, nýbrž až do poloviny břicha ukazuje vznešený oř svou ctihodnou tvář, viditelný. Pověst je, že kdysi u nejvyšších hřbetů Helikónu nám daroval nápoj Hippokréné. Tehdy nebyla ještě zeleň aonské hory zvlhčena úrodnou tekutinou; jakmile kopyto ušlechtilého hříběte udeřilo o zem, ihned vytryskl mohutný pramen, odkud první pastýři jej zvali koňským. Onen pramen, kapaje ze skal, zavlažuje tvá pole, thespijská zemi; ale Kůň za tak velikou odměnu zdobí jasné nitro velikého nebe.

Beran (Aries). Dále se drží Beran se svými zatočenými rohy. On vskutku, navěky hnán po svých dlouhých drahách, neběží pomaleji než souhvězdí kynosurské Medvědice, přece však mdlý a nejasný, jako by měsíc otupoval ostří jeho plamene, valí se těsně u pásu Andromedina. Zblízka jej můžeš pod ní poznat podle této opory: neboť ošlapává prostřední část nebe, jako dříve ona Klepeta, a hruď, kde je spatřován Orion.

Trojúhelník (Deltoton). A těsně vedle uvidíš malé znamení, pod jasnou hrudí Andromedinou, jež Řekové zvykli nazývat Deltoton, protože ten obrazec září stejnou formou jako jejich písmeno. U něho každá ze dvou stran vyčnívá, narýsována stejnou délkou; ale ne třetí část strany; neboť je menší než ony, přesto vyniká proslule, hvězdami daleko hustými.

Ryby (Pisces). O něco níže je Beran, a více skloněn k jižnímu větru; a ještě prudčeji než on Ryby, z nichž jedna trochu klouže napřed, a více se jí dotýkají hrůzostrašně znějící perutě Akvilonu. A z jejich ocasů, jako řetězy z bronzu, dlouho obrácené každý zvlášť, plazí se skrze světla, a posléze se spolu spojují u jediné hvězdy, kterou Staří zvykli nazývat Nebeským Uzlem.

Perseus. Budeš-li pokračovat v hledání od levého ramene Andromedina, budeš moci poznat Rybu položenou nad ní; zrozeného z jejích nohou uvidíš Persea, syna mocného Jova, nohy, jež Perseus drží u svých ramen, s pevně opřeným tělem, když z nejvyšší končiny Akvilonu šlehají poryvy. Pravici napíná k sídlu Cassiepeie, a nohy rozkročené, ovázané příhodnými okřídlenými sandály, jako by, zaprášen, náhle vyklouzl ze země, nese se jako poutník k nebi, pod velikou klenbou.

Plejády (Vergiliae). Ale vedle levého kolena, umístěné na všech stranách, uvidíš malé Plejády s jejich slabým světlem. Těchto sedm je obecně uváděno podle starého zvyku jako hvězdy, ale ve skutečnosti je vidět šest, všude malých. Avšak nesluší se věřit, že jedna zanikla; spíše je nadarmo, nerozvážně, od davu, bez jakéhokoli důvodu, že jsou zvány sedmero, jak stanovili staří básníci, ti, kdo věčným jménem všechny činí navěky hodnými: Alkyone a Merope, Kelaeno a Taygete, Elektra a Sterope, a s nimi nejsvětější Maia. Tyto slabě svítí, klouzajíce s malým světlem: přesto je jméno toho znamení veliké a zve se proslulým, protože jednak činí zjevným počátek léta, a potom, otevírajíce východy zimního období, napomíná, aby smrtelníci svěřovali zemi semena.

Lyra (Lyra). Dále je vidět Lyru, lehce položenou a vyklenutou; o níž se praví, že ji Mercurius kdysi zhotovil svýma malýma rukama v kolébce a umístil na vysoké sídlo; ta, sklouznuvši, usedla u levého kolena Klečícího, a uvázla mezi ohnutým kolenem Klečícího a hlavou Ptáka.

Labuť (Cycnus). Neboť je tu Pták, okřídlený, jenž létá pod širou střechou nebe, a kloužaje, rozráží vzduch dvojicí perutí. Jedna jeho část je temná a zbavená světla; druhá hoří světly ani malými, ani jasnými, nýbrž vrhá mírné světlo, třesouc je ze svého těla. Pravou perutí se snaží udeřit Cepheovu pravou dlaň; a hle, již se prudce sklonilo kopyto silného Koně blízko křídla jeho okřídleného těla.

Kůň, Kozoroh a Vodnář (Equus). Sám pak ten Kůň, kloužaje, je držen oběma Rybami; jeho šíji hladí na pravé straně Vodnář. Později navštěvuje západy země síla Koně než studený Kozoroh, vydechující tvrdý mráz ze svého silného těla, veliký, štětinatý Kozoroh na své dráze; jejž, když Titan oděl nepřetržitým světlem, ohýbaje, otáčí svůj vůz v zimním období. Střez se svěřovat se moři tohoto měsíce: neboť denní běh plyne s nepatrnou délkou; zimní noc se neotočí v rychlém oběhu; vlhká jitřenka se na tvá naříkání neukáže dříve, předzvěst jasného slunce. Ale Auster bude bít hladinu mocnými silami; pak bude rozpolcené tělo otřásáno chvějivým mrazem. A přece roky plynou nyní celým obdobím, a neustupují žádnému ze znamení, aniž se vyhýbají poryvům, aniž se bojí šedých vln s jejich hrozivým hukotem. Ale plavci, podobni lyskám a potápivému potáplici, vrhajíce úzkostné pohledy po celém moři, nadarmo hledají břehy, jež je nikde neposlouchají, zatímco tenké prkno je odděluje od černého Orka.

Střelec (Sagittipotens / Sagittarius). A také v měsíci ležícím nad ním, když se proplouvá lodí i mořem, když Střelec drží sluneční kotouč, nedomnívej se, že hrozí daleko lehčí nebezpečí, a opatrně vytáhni svou záď před černou temnotou. Neboť již zblízka, na krátký čas, je světlo po ruce. Toto znamení, když přichází, budou moci plavci předvídat: neboť bude dovoleno spatřit, když je noc blízko padnutí, jak se Štír, ukazuje se, vynořuje vysoko, táhna za sebou silou svého těla ohnutý Luk. Ale Štír nejde mnoho napřed; přece však vychází z vln první. Nyní nahoře uvidíš, že je tam hlava menší Medvědice, a více vzpřímena se obrací k nejvyšší dráze. Tehdy již Orion pohřbívá celé své tělo těsně u konce noci, a Cepheus se skrývá hluboko až po bedra, sražen rukou do stínů.

Šíp (Sagitta). Zde, bez střelce, leží jediný zářící Šíp, vedle něhož se otáčí Pták se zářící perutí; a je o trochu více skloněn k vánkům Akvilonu.

Orel (Aquila). Ale vedle něho se nese Orel s planoucím tělem, hladě ohnivý éter chvějícími se perutěmi, ne s příliš obrovským tělem, ale znamení, jež smutné pro zarmoucené ukazuje plavcům, bouře hladiny.

Delfín (Delphinus). Pak, blízko rohů velikého Kozoroha, leží zahnutý Delfín, ozářen nikoli nadměrným leskem; kromě čtyř hvězd položených v jeho čele, jež jediný odstup odděluje po dvou: ostatní jeho část, široká, se plazí s tenkým světlem. Ona světla, jež září z jeho třpytivé tlamy, jsou položena mezi studené části u Akvilonu, a mezi prostor a stopy radostného slunce. Ale dolní část Delfína se zdá rozlita mezi dráhu slunce a poryvy větru, tam, kde dech nejvyššího Austra vyráží se svou silou.

Orion. Dále drží Orion, napínaje se svým šikmým tělem, dolní části divokého Býka. Kdo by ho, hledě vzhůru k nebi za jasné noci, neuviděl rozprostřeného široko, nemohl by věru sotva doufat, že pozná ostatní znamení.

Pes (Canis / Sirius). Neboť pod jeho nohama září rudým světlem onen žhavý Pes, zářící světlem svých hvězd. Jej pokrývá temné břicho pod hrudí; aniž, dýchaje plamen z celého svého zuřivého těla, vyráží silnými poryvy žárem nabité ohně. Celý žár, blýskaje se, je vrhán smrtelníkům z jeho tlamy: Řekové ho zvou proslulým jménem Sirius. Když se tento Pes pozdvihl zároveň se sluncem k vrcholům nebe, nedovoluje stromům v záštitě jejich listů nadarmo držet plody, visící v nejistotě. Neboť ty, jejichž kořeny země objala a uchopila, ty hladí Pes, rozmnožuje jejich život, životodárným plamenem. Ale ty, jejichž kořeny nemohou rozetnout zemi, obnažuje na větvích od listů a na kmenech od kůry. Cítíme jej i tehdy, když se sklání k západním pobřežím. Ostatní hvězdy jsou mdlé, než aby vyznačily jeho údy.

Zajíc (Lepus). Vedle něho, a pod nohama toho, jejž jsme jmenovali dříve, Oriona, leží lehkonohý Zajíc. Ten prchá, boje se hrozivých úderů ostrého čenichu, třesoucí se: neboť Pes pronásleduje jeho stopy nepřátelským během, žena ho střemhlav, byť i teprve nyní trochu vycházeje, nikdy nezmírňuje svůj běh neúnavným tělem.

Loď (Argo). Ale u ocasu Psa, plazíc se, klouže Argo, nesouc před sebou svou záď, obrácenou, se světlem: ne jako jiné lodě, jež na hlubině zvykly klásti přídě napřed, rozřezávajíce Neptunovy luhy svým zobcem; nýbrž obrácena nazpět se nese skrze končiny nebe. Jako když počínají dosahovat bezpečných přístavů, plavci obracejí loď s její velikou tíhou, a táhnou obrácenou záď k vytoužené pevnině; tak se obrácená stará Argo nese nad éterem; a od přídě až k vysokému stěžni je bez světla, ale od stěžně k zádi je vidět s jasným světlem. Pak se kormidlo, zářící rozptýleným světlem, dotýká zadních stop jasného Psa.

Mořská obluda (Pistrix / Cetus). Dále, daleko vzdálenou a položenou v bezpečí, přesto se divoká Mořská obluda vytrvale snaží vystopovat Andromedu, a sleduje ji, položenou všude k silným vánkům Akvilonu, v modři, ohraničenou v končinách Austra.

Řeka (Eridanus). Beran ji přikrývá, i Ryby svým šupinatým tělem, zatímco se ona svým tělem dotýká břehů jasné řeky. Neboť i Eridanus uvidíš položený v části nebe, zhoubnou řeku s velikými silami, kterou truchlící sestry Faethontovy často skrápěly svými slzami, opěvujíce jeho smrt naříkavým hlasem. Tohoto Hada můžeš spatřit pod levým chodidlem Orionovým; a uvidíš dlouhá Pouta, jež drží Ryby, položená v části jejich ocasů, smíšená s řekou, vracející se nazpět ke hřbetu Mořské obludy. Zde jsou spojena jedinou hvězdou, kterou ze sebe vrhá páteř Mořské obludy, zářící silným světlem. Pak je vidět mnoho malých, s tenkým světlem, rozlitých a roztroušených mezi Mořskou obludou, a všechny hvězdy, jež Zajíc, boje se ostrého kousnutí, přikrývá, i kormidlo. Těmto se zdá, že Staří nestanovili ani jméno, ani pevnou podobu. Neboť ty, jež příroda vyleštila jasnými hvězdami, a vymalovala, vyznačujíc jejich podoby rozličným světlem, ty onen strážce hvězd úvahou označil, a vyznačil nebeská znamení pravým jménem. Ale tyto, jež jsou rozlity s malým světlem, hvězdy podobného vzhledu a stejného lesku, nemohl nám učinit jasnými známou postavou.

Jižní ryba (Piscis Australis). Dále se valí ta, kterou zvykli nazývat Jižní rybou, níže než Kozoroh, k Jihu, pozorujíc Mořskou obludu, držíc se daleko od oněch Ryb.

Vodnář (Aquarius). Ale blízko uvidíš, všechny zbavené jména, mezi Mořskou obludou a Rybou, kterou jsme nazvali Jižní, hvězdy roztroušené pod nohama zářícího Vodnáře. Vedle nich vylévá Vodnář svou pravicí temný proud, jenž se třpytí slabou bělostí svých hvězd. Přece však z mnoha z nich září dvě světla široko: jedno bude spatřeno pod velikýma nohama Vodnáře; druhé, spadlé ze studeného toku pramene, přilnulo pod trnitý ocas Mořské obludy; tyto slabé hvězdy se uvádějí pod jménem Vod. Zde poletují jiné, jasné s malým světlem, a vstupují pod přední stopy nohou velikého Lukonoše, a nejasné, bez jména ustupují.

Oltář (Ara). Pak uvidíš, vedle hrotu zářícího Štíra, Oltář, jejž dech Austra hladí svým závanem, jenž po krátký čas přeplouvá horní prahy: neboť je položen daleko, v části protilehlé Arcturu. Arcturu dal Jupiter veliký prostor nahoře; Oltáři umístil malou dráhu v dolní části. Přesto tato noc, navštěvujíc tyto končiny svým věčným během, dala plavcům znamení, jež by všichni mohli poznat, slitovávajíc se nad odevšad obávanými osudy lidí. Neboť když uvidíš zářící, bez temných mraků, Oltář položený pod prostřední končinou nebe, v horní části zahalený temnou mlhou, tehdy, vyhýbaje se, prchej před mocnými silami Austra: jejž jestliže prozíravě spatříš a unikneš mu, opatrně uloživ veškerou výstroj, klouzej bezpečně po vlnách. Pakliže těžký vítr udeří prudkým poryvem, prolomí vysoké stěžně pevně zasazeným dřevem, takže nic nedokáže zmírnit divoké bouře, nepočne-li Oltář zahánět ze strany Akvilonu temný mrak, a náhlými vánky jej rozptýlit.

Kentaur (Centaurus). Bude-li mít Kentaur ramena uprostřed nebe, a sám bude nesen zahalen v temně modrém mraku, a bude odívat Oltář, jejž zatemňuje, do tenkého stínu, tehdy je při západu znamení třeba se obávat síly Favonia. Onen Kentaur však, položený na vysokém sídle, tam, kde se vnáší jasný, zářící Štír, pod ní, nesa napřed svou vlastní mužskou část, ustupuje, spěchaje podsunout své koňské části pod Klepeta. Zde, vztahuje svou pravici, kde je držen mohutný čtvernožec, jejž nikdo z Řeků nepojmenoval jistým jménem, napíná ji, a, divoký, kráčí k zářícímu Oltáři.

Hydra (Hydra). Zde se z dolních částí vztyčuje Hydra střemhlavým skluzem, had s ohnutým tělem. Otáčejíc svou hlavu a oči ke hřbetu Štíra, a vyklenutým závitem podcházejíc dolní části Lva, dotýká se Kentaura, hladká, svým kluzkým ocasem: a uprostřed jejího závitu se třpytí zářící Číše: na jejím konci klove Havran, třpytě se opeřeným tělem, svým zobcem. A zde, pod samými Blíženci, před Psem, je ten, jenž je nesen řeckým jménem Prokyon. To jsou znamení, jež pozoruje v noční době, a touže poznat věčný pohyb světa, uvidíš procházet nebem svým řádným během. Neboť těch pět hvězd, jež zvyklo klouzat po dráze dvanácti Znamení, nelze vyznačit stejnou úvahou; protože stopy, jež činí ve svém běhu, nejsou vždy neseny po témž ošlapaném prostoru. Tak raději bloudí, toulajíce se mraky nebes, a měří své dráhy rozličným pohybem. Tyto činí veliké roky dlouhého času, když se vracejí k témuž znamení pod střechou nebe: jejichž celé běhy nyní nedovedu rozvinout. Ale tyto, jež se vždy valí v pevné dráze, nehybné, spolu s velikými kruhy vyložím národům.

Nebeské kruhy. Čtyři kruhy, procházející klenbu nebes věčným světlem, jsou neseny, hvězdonosné, nesoucí svá znamení, objímajíce zemi, podepřeny pod střechou nebe: z nich poznáš letmá světla roků, jež bude možno spatřit, vyznačená hustými znameními. Pak veliké kruhy, široké velikým světlem, vzájemně spjaté a spojené nebeskými uzly, ve stejné vzdálenosti uvidíš dva od dvou. Neboť poznáváš-li v noční době nebe, když ani zatemňující mrak nesetřel hvězdy, ani Měsíc plným světlem nepřevýšil hvězdy, spatřil jsi veliký bělostný Kruh plazit se: ten je vyznačen, Mléčný, zářící nadměrnou bělostí. Tento netvoří nepřetržitou dráhu. Čtyři jiné jsou neseny, zářící podobnou hmotou: ale praví se, že prostorem mnoho předčí horní dva, a široko prochází dutiny nebe. Z nich se jeden otáčí, dotýkaje se vánků Akvilonu, míře k jasné tváři Blíženců; pak, drže v sobě planoucí koleno, nese obě ramena Vozataje. Toho se dotýká Perseus levým lýtkem a levým ramenem. Ale je držen na pravé straně Andromedy; její ruka hledí k Boreovi, její loket k Austru. Kůň klade na něj obě nohy; a zároveň klade Pták svou hlavu, a se skloněným tělem svůj hřbet. Hadonoš se k němu opírá rameny. Ona, ustupujíc, sleduje Austra, Panna, vyhýbajíc se mu svým tělem. Ale celý prostor obleče veliký Lev, a Rak, zářící jasným světlem, v němž, zastavujíc se, obrací letní slunce svůj běh nazpět, vyznačujíc své dráhy svým tělem uprostřed. Zde je zcela rozdělen uprostřed: ono znamení, pod vyklenutými skořápkami krunýře, má světlo uvnitř i zvenčí: ale hrozná síla divokého Lva ovládá dráhu svou silnou hrudí a svým břichem. Dokážeš-li poznat tento kruh rozdělený na osm dílů, shledáš, že v horní dráze se otáčí pět ve stejné vzdálenosti, a tři díly jsou ponechány, jež v noční době navštěvuje podzemní síla. Jeden je spojen s Rakem od vánků Boreových; druhý se opírá, naproti, od podzemních větrů Austra. Rozdělujíc střed, řeže tento pod Kozorohem, a nohy Vodnáře, jenž vylévá svůj studený proud, a temně modrý ocas divoké Mořské obludy, a onoho zářícího Zajíce; pak nohy Psa, a zároveň drží širokou argivskou Loď s jasným světlem; a hřbet Kentaura, a nese hrot Štíra: pak ovládá pevný luk Střelce. Tento, ustupuje od jasně znějících vánků Akvilonu k Austru, se naposledy dotýká žhavé kolo Slunce; odtud, ohnut v zimním období, navrací se do svých horních sídel. Tomuto kruhu je přiděleno pět nočních dílů, tři se přisuzují hornímu světlu. Mezi těmito dvěma se zdá, že drží prostřední díl tak veliký, jaký bude zářící Mléčný kruh: v němž na podzim, a opět za jarního světla, činí slunce prostor dne rovný s časem noci. Drže tento, září Beran slabě celým svým tělem, a se skrčeným kolenem se opírá obrovský Býk. Orion je nesen, dotýkaje se ho svou jasnou hrudí. Hydra ho drží svým závitem; Číše i Havran k němu přiléhají, a několik hvězd Klepet: zároveň jsou tu kolena Hadonošova, a Pták, okřídlený posel nejvyššího Jova, doléhá; vedle něho se ho dotýká Kůň svou hlavou a světlem své šíje. Tyto nese osa, oddělené ve stejné vzdálenosti, procházejíc jejich středem od nejvyššího temene nebe. Onen čtvrtý Kruh však s jasným světlem drží svými nejzazšími částmi nejzazší kruhy, a zároveň je od středu ve své prostřední části rozříznut, a šikmý se mezi nimi nese, zářící světlem: takže nikdo, jemuž nejučenější Pallas svou svatou rukou sama dala dovednou znalost základů řemesla, by nedokázal tak obratně osoustružit zatočené Kruhy, jak jsou na nebi ohnuty božskou mocí, opásávajíce zemi, zdobíce světlem svět, přidržujíce hvězdy podepřené příčným temenem. Tyto čtyři se všechny otáčejí týmž pohybem. Ale jen ten jediný drží nad zeměmi vždy svůj běh tak, šikmo vpletený mezi tři kruhy, jak veliký prostor dělí Rak od Kozoroha; a pod zeměmi musí být prostor nutně stejný. A jak veliké paprsky vrháme z vlastního zraku, jimiž se dotýkáme této vyklenuté dráhy nebes, tak veliké díly se pod ni budou moci podsunout, šestkrát tolik, držíce ve stejné vzdálenosti po dvou nebeských znameních. Tento zvou Řekové Zodiakem; a naši Latinové jej budou nazývat pravým jménem dráhou znamenínosnou: neboť, otáčeje se, nese dvanáct planoucích znamení. Žárný je Rak, rozprostírající své žhavé hvězdy. Pod ním ustupuje zářící hrozivá síla Lva, kterou následuje Panna, zářící rudým tělem, pak Klepeta, vržená vpřed s jasným světlem; a sleduje je zářící veliká síla Štíra. Pak drží Střelec v pravici ohnutý luk. Za ním Kozoroh pokračuje tváří vpřed. Pak září vlhký Vodnář pro dráhu na svém místě. Dále si hadovitě hrají šupinaté Ryby; jejichž průvodcem je Beran, klouzající s nejasným světlem, a Býk se skrčeným kolenem, s tělem vrženým vpřed, a Blíženci, vrhajíce jasný oheň svými světly. Tyto Slunce otáčí věčným světlem, procházejíc jimi, dokončujíc roční období svým obracejícím se během. Kolik dráhy, dokončené, je hnáno dolů pod země, tolik z ní zůstává otevřeno nahoře pro smrtelníky. Šest znamení vždy ustupuje, klouzajíce každou noc, a tolik zářících znamení nebe opět spatří. Tento prostor procházejíc, dovršuje noc slepými stíny, prostor, jenž je nahoře nad zeměmi na počátku noci ponechán, podepřen dráhou znamenínosnou a řádem znamení.

Východy a západy znamení. Toužíš-li poznat jisté běhy Slunce, budeš pozorovat východy Znamení v noční době; neboť vycházející Titan vždy táhne nahoru jedno znamení. Pakliže však vysoká hora, zaclánějíc znamení, bude překážet, nebo mraky slepou mlhou vezmou světlo, bera sám jistá znamení ze střechy nebes, budeš moci poznat všechny východy i západy. Která spolu vyvstávají, uvidíš; která ve stejnou dobu spěchají k západu v noční době, poznáš. Neboť jakmile Rak pozdvihl celý sebe v horním světle, ihned ustupuje sklouzlá Koruna; a navštěvuje dolní končiny, až po ocas Ryby. Polovinu drží Koruna, vyznačená hvězdami, část již nahoře, a z druhé části je zatlačena: kterou přesto následuje Ryba, ne celá ke stínům stažená, nýbrž zakryta ve své horní části ustupuje: a Hadonoš skrývá, od kolen až po ramena, velikého zakřiveného Hada, od své silné šíje. Nyní vskutku je Strážce Medvědice rozříznut nestejnou částí: neboť kratší je vidět z jasné části nebe; větší, sražen, ovládá dolní stíny. Čtyři znamení zvykl při západu stahovat s sebou z dráhy znamenínosné; pak ustupuje později, když se nasytil horního světla, klesaje s jasným tělem po půlnoci. Tato nejasná souhvězdí skrývá země, otáčejíc se. Ale z druhé strany s jasnými světly bloudí Orion, zářící rameny a širokou hrudí, a drže v pravici Meč, nezbavený světla. Ale když je ze zemí odhalena síla Lva, vše, co Rak přinesl nahoru svým jasným východem, ustupuje zatemněno; zároveň je veliká síla Orla zaháněna, a Klečící, usedaje se skrčeným tělem, již téměř vyhnán z horního světla, ustupuje: ale své levé koleno a jasné chodidlo zanechává nahoře. Tehdy naproti vychází jasná hlava Hydry, a Zajíc, a Prokyon, jenž se žhavý vnáší před Psa; pak je vidět první stopy Psa. Zahánějíc nemálo znamení z nebe, náhle vychází zářící jasným světlem Panna. Ustupuje jasná kyllénská Lyra, ponořuje se pod vlnu Delfín, zároveň je zakryt sražený Šíp, a Pták ustupuje k vrcholu svého ocasu a k předním perutím, a veliká Řeka zároveň klouže dolů. Zde bledne Kůň od hlavy a od dlouhé šíje. Dále již vychází Had s jasným tělem; a Hydra svítí smrtelníkům až po Číši. Pak ukazuje Pes již zadní nohy, a potom sám táhne záď s jasným světlem. Loď následuje, kloužíc skrze světla nebe; ta ukazuje svůj prostřední stěžeň s ozářeným kmenem; a hle, již celým tělem vystoupila Panna. Ale když přicházejí Klepeta s nejasným tělem, vyvstává zároveň s hojným světlem Bootes, na jehož obráceném těle je upevněn Arcturus; a hle, již celá Argo, zářící nahoře, klouže vpřed, a Hydra, ježto je držena rozprostřena široko po nebi, ještě není celá zjevná; neboť stín skrývá její ocas. Ale Hadonoš opět září obnoveným světlem. Nyní zdvihá své pravé koleno a lýtko ozdobené světlem onen bez známého jména, Klečící, jenž se vždy dotýká hranic arkadské Lyry; jehož jsme velmi často viděli v jedné a téže noci uhasnout i vyjít, takže, procházeje, zdvojnásobil svou malou dráhu. Ten zdvihá koleno a lýtko vysoko s Klepety: ale sám, střemhlav, je držen v temné noci, zatímco Štír a Lukonoš navštěvují světla nebe. Neboť Štír s sebou rozprostře svůj střed; ale Luk, vycházeje, se pokusí pozdvihnout celý sebe do nebe. Ten, pozdvižen se třemi znameními, září celým tělem: ale Koruna vychází ze své prostřední části, a ocas Kentaura září nejzazší bělostí. Zde se již celý Kůň skrývá do slepých stínů, podél něhož letí Pták, zářící rudou perutí. Zapadá jasná hlava Andromedy, a divoká Mořská obluda klouže dolů, hledajíc své příšerné hody, zhoubná. Proti ní neustává Cepheus vztahovat dlaně: ona, až po páteř se ponořujíc, skrývá se v modři. Ale Cepheus zaklání svou hlavu i ramena i dlaně. Když pak povstala prudká síla Štíra, rozprostřena široko a letíc, klouže ona dolů do země; a Orion, zasažen hrůzou, skrývá se zároveň s ní. S tvým dovolením, Panno, nechť vyložím příčinu této hrůzy: přijď ke mně, prosím, usmířena, Diano. To je pověst lidí, tento pověst se toulá po zemích; že Orion kdysi, praví se, vztáhl násilnou ruku na Dianu, bloudě, šílený, po vysokých pahorcích, jež drží Chios, upevněný v egejském víru, Chios, jehož paže odívá zeleným pláštěm vinná réva. On, zběsilý, s pomateným srdcem, zabíjel divou zvěř, dychtě ozdobit skvostné hody Oenopionovy. Ale náhle se ostrov, zasažen nohama Dianinýma, rozestoupil, a vyrvav rozházené skály, otřásl jimi, a osvětlil slepé propasti světlem: z nichž vyvstal s obrovským tělem před ním nepřátelský Štír, nesa napřed žalostný hrot. Ten zasáhl lovce, chtivě lovícího, mocným úderem, vraziv smrtonosný jed skrze rány do jeho žil: on, umíraje, pokryl těžkým tělem zem. Proto když se Štír pozdvihuje se svými velikými světly, Orion, prchaje, svěřuje své tělo zemím. Pak vskutku prchá Andromeda, a Neptunova Mořská obluda se celá skrývá; ustupuje obrácena tělem Cepheus, dotýkaje se prostředkem svého těla nejzazších zemí. Ten může ponořit hlavu i horní části; ale dolní stín nikdy neobleče jeho bedra: neboť Medvědice, procházejíce svým světlem, zadržují jeho lýtka. Klouže zároveň, plačtivě hledajíc svou dceru, Cassiepeia; aniž je z nebe zahnána s důstojností, nýbrž je nesena, dotýkajíc se nejprve obráceným temenem zemí, potom rameny, s převráceným sídlem, je nesena. Tento trest jí přisuzují laskavé Nereidky, s nimiž se, jak praví, odvážila závodit krásou. Ona zapadá, skloněna: ale druhá část Koruny vyšla, a nyní je celá Hydra rozprostřena se svým ocasem. Ale Kentaur vyrve svou hlavu, a celého sebe, z temných stínů, zanechávaje malé stopy svých předních nohou zakryté: jakmile rozprostře svá světla: sám drží divou zvěř v pravici. Ale ostatní vyčkávají východu velikého Luku. Pak klouže vpřed Hadonoš s hlavou a rukama: zároveň vynáší Had již svou hlavu a nejvyšší světlo svého ohnutého těla. Zde vychází Klečící, obrácen tělem, procházeje svým břichem, holeněmi, rameny, a zároveň hrudí, a vrhaje pravicí paprsky s radostným světlem. Pak, když Střelec počal navštěvovat horní světla, vynořuje se hlava Klečícího, a zároveň se vynáší jasná Lyra, a vystupuje tělem Cepheus. Onen žhavý Pes ustupuje celým tělem. Skrývá se Orion, zapadá i Zajíc, skryt stínem; dolní světla Vozataje padají ve svém skluzu. Pak Kozoroh, zapadaje, sráží z vysokého temene Vozataje, i dorážející Kozu, i malá Kůzlata zároveň, a sráží velikou Loď dávného jména. Bývá pohlcen Prokyon. Vynořují se okřídleným skluzem ze zemí ptáci. Vyvstává jasný Šíp. Zanechávaje pravou holeň a nohu, zapadá Perseus do dolních končin; pak, ustupujíc, je Argo zanechána od své zádi. Ale poté co Vodnář navštívil horní dráhu, a vystupuje nejsvětější sídlo Jižního Oltáře; a Kůň se vysoko vynáší ramenem a předníma nohama. Noc nedokáže zatemnit Kentaurův protilehlý ocas, poté co jej svalila dolů do dolních částí, aniž jeho hlavu a široká ramena a velikou hruď; a Hydře, jež je nejblíže jeho šíji, stahuje závit a skrývá její rudnoucí tlamu. Ale ostatní setrvávají dlouho se zářícím světlem, aniž ustupují z výšin, s napůl divokou zvěří, ve svých tvářích, dříve než vystoupí zdvojeným tělem Ryby. Vystupuje i Ryba sousedící s Kozorohem z hladiny, v jiné části očekávajíc východ dorážejícího znamení: tak vystupují ramena Andromedy, a její proslulé holeně s unavenýma rukama, v rozdělené době znamení. Jakmile poprvé vyjdou Ryby z hladkých vln, bude ti dáno spatřit pravé části Andromedy. Ale Beran, opouštěje dolní končiny, ukazuje její levé zemím. Asi v té době uvidíš Oltář držící západní hranice moře, a Persea až po ramena ve východní části. To je nejisté, zda Beran, otáleje, táhne nahoru hruď Perseovu, či Býk: s Býkem zároveň prochází éterem. Ale nemyslel bych, že tato ustávají, když Býk vychází: neboť blízko nich září hvězdy Vozatajovy, jehož přece Býk nevyhání celého do jasných vánků světla, nýbrž je dokončen mezi samými Blíženci, nýbrž dvojí Kůzlata, a Koza s levým chodidlem, se zdvihají s Volem: tehdy zdvihá Mořská obluda svůj nesmírný hřbet, a svůj zářící ocas v klenbě nebe. Zapadá i sám Bootes, již ve své první části: čtyři znamení ho sotva pohřbí v širé hlubině, a v levé části zapadající Medvědice se stálý vytáčí vzhůru. Obě nohy, až po dvojí koleno Hadonošovo, ustupujíce nebi, a sklouznuvše pod nesmírné vody, vystupujíce jinde, budou moci ukázat Blížence. Nyní se zdá, že Mořská obluda není blízko žádné strany, přece však ji bude brzy třeba vyhlížet, když již první šiky Řeky přijdou uprostřed, aby je plavci spatřili v hlubině, ti, kdo, očekávajíce ho, čekají na veliké znamení Oriona: totiž aby se otevřela cesta lodi a míra noci, taková mnohá znamení dali Bohové lidskému pokolení.

Prognostica (Předpovědi počasí). 1. Strážce kozorodého stáda, z nesmírného víru. (Priscianus, 6) 2. Když byly lodě vzaty na palubu, hledat plovoucí záďové ozdoby. (Priscianus, 7) 3. Toho, jejž ani bouře nezahubí, ani dlouhý věk nezničí, hasíce jasné ozdoby nebe. (Priscianus, 10) 4. Jako když Měsíc, procházeje, zastírá Hyperionův kotouč, hasnou paprsky, zakryty slepou temnotou. (Priscianus, 10) 5. Ale i Jesle, jež planou tenkým světlem. (Priscianus, 16) 6. A nadto často předem ohlašuje větry, jež přijdou, nadmuté moře, když náhle a z hloubi naběhne, a šedé skály soli, zpěněné sněhobílou tekutinou, o závod vracejí Neptunovi své žalostné hlasy; nebo když hustý hukot, vzniklý z vysokého temene hory, narůstá výše, často odrazem od skalisek. Stejně tak šedá lyska, prchajíc z víru moře, zvěstuje, křičíc, že hrozné bouře jsou blízko, vyrážejíc nemalé zpěvy z chvějícího se hrdla. (Cicero, O věštění, I, 8) 7. I vy spatřujete znamení, chovanci sladké vody, když se s křikem chystáte vyrážet své plané hlasy, a nesmyslným zvukem podněcujete prameny a tůně. Často také zpívá zelená žába přesmutnou píseň ze své hrudi, a za jitra doléhá malá sova svými hlasy, hlasy doléhá a vrhá z tlamy ustavičné nářky, jakmile Aurora poprvé sešle studenou rosu. A tu i tam tmavá vrána, pobíhajíc po březích, ponořila hlavu a přijala vlnu na svou šíji. (Cicero, O věštění, I, 8, 9) 8. A měkkonozí volové, hledíce ke světlům nebe, nasáli nozdrami z ovzduší vláhonosnou šťávu. (Cicero, O věštění, I, 9) 9. A již vždy zelená a vždy obtížená lentišek, zvyklý nabývat trojím plodem, třikrát vydávaje úrodu, ukazuje tři doby orby. (Cicero, O věštění, I, 9)